|
||||||||||
| Rod Broteochactas,
jak napovídá název, je velice blízce příbuzný k rodu Brotheas. S ním má
stejný areál rozšíření i požadavky na vybavení terária a podmínky chovu. První svlékání probíhá za sedm dní po narození, druhé 39 až 52 dní, třetí 102 až 114, čtvrté 164 a 172 dní po narození. Páté 184 a po šesté pak do pohlavní dospělosti 313 dnů po narození. Z toxického hlediska je nutné považovat celou čeleď Chactidae za bezvýznamnou z možného vlivu na člověka. |
|
||||||||
| Rod Brotheas má
19 druhů, které obývají severní část Jižní Ameriky. B. gervaisi lze považovat
za středně velký druh rodu. Mezi velké druhy v rámci rodu však patří druhý štír
B. granulatus, který měří 60 ař 70 mm. Chov obou je vlastně stejný. Jedná
se o nenáročné štíry, kteří vyžadují vlhké, rozměrově spíše menší terárium.
Občas mívají sklon ke kanibalismu a tak, pokud nemůžeme mláďatům zajistit dostatek
až přebytek potravy, je vhodnější je chovat odděleně, stejně jako dospělé exempláře. Po pátém, posledním svlékání jsou štíři pohlavně dospělí a světle hnědé zbarvení se mění na sytě červené. Je také již zřetelný pohlavní dimorfismus, kdy samec má více zduřelý telson a nepatrně robusnější klepeta. |
|
||||||||
| Rod Chactas
sestává z 28 druhů, obývaných severní část Jižní Ameriky. Rod je charakteristický
výrazným pohlavním dimorfismem, kdy samci mají mnohem delší klepeta. Chactas vyžaduje vlhké terárium, v němž nejraději zalézá do listovky. Jak je to s kanibalismem nemohu posoudit. |
|
||||||||
| Druh, který nemohu
vynechat. Je to jediný štír, vyskytující se na nešem území. Obývá celou jižní
Evropu od Španělska až po Řecko, dále pak Turecko. Nejdále na severovýchodě se
vyskytuje poddruh E. c. tauricus, který žije pouze na Krymu (Ukrajina). V
Tunisu a na Maltě se vyskytuje poddruh E. c. sicanus. Rod Euscorpius zahrnuje pouze pět druhů - E. carpathicus, E. germanus, E. flavicaudis, E. italicus a E. mingrelicus. Všechny osídlily území okolo Středozemního moře až po Turecko a Kavkaz. Štíři rodu Euscorpius jsou v místech svého výskytu většinou velmi hojní. Obývají okraje lesů, ale nejčastěji se nacházejí poblíž lidských stavení i přímo ve sklepích, kam se stahují za vlhkem a potravou. Velké kolonie vytvářejí na různých kamenných zítkách, umístěných ve stínu. U druhů rodu Euscorpius spočívá pohlavní dimorfismus ve velikosti telsonu a klepet, samci mejí telson několikanásobně větší než samice. Klepeta mají více hranatá a širší. Terárium musí být vlhké, ale je dobré štírům umožnit i pobyt na suchém kousku. Proto je optimální vrstva kůry a suchých listů, kde si štír sám to vhodné místečko zvolí. Dospělé exempláře je možné chovat pohromadě, mláďata se občas mezi sebou požírají. Rodí menší počet mláďat, nejčastěji 8 až 30. Poprvé se svlékají po 9 dnech, druhé svlékání následuje 59 dnů po narození, třetí 90 až 130, čtvrté 165 a páté 205 dní po narození. Pohlavní dospělosti dosahují po šestém svlékání (někdy i pátém - chovaní v zajetí). Zmíněné údaje jsou přírodním podmínkám vzdáleny, jelikož štíry odchováváme při stálé teplotě okolo 26 stupňů Celsia. Musíme uvážit, že v přírodě jsou nuceni zimovat. V místech výskytu klesají v zimě teploty až k -20 stupňům Celsia. Všechny druhy rodu Euscorpius jsou z toxického hlediska neškodné. Zřejmě pro evropský výskyt jsou štíři rodu Euscorpius často uváděni pod českými jmény. Ta však bohužel nebyla sjednocena a tak je E. carpathicus označován jako štír kýlnatý, ale někdy také jako štír karpatský. E. italicus je ve starších knihách nazýván štír jižní a v novějších štír italský. Pro ostatní druhy je naštěstí používán vždy jen jeden název - štír žlutoocasý (E. flavicaudis), štír německý (E. germanus) a štír kavkazský (E. mingrelicus). |
|
||||||||
| Druh se vyskytuje v Alpách
(Itálie, Rakousko, Švýcarsko) a ve Slovinsku. V Alpách vystupuje do vyšších poloh a
obývá zde vlhčí systémy kamenných sutí. Jedná se o nejmenší druh rodu, u něhož
není pohlavní dimorfismus tak zřetelný jako u E. carpathicus nebo E.
italicus. Někteří autoři k tomuto druhu řadí podobného E. mingrelicus, který se vyskytuje ne Kavkaze, v Turecku a státech bývalé Jugoslávie. Ten je ale rozhodně samostatným druhem s šesti vlastními poddruhy. V teráriu se E. germanus chová stejně jako E. carpthaticus. Larvy se svlékají poprvé na trupu matky po 8 až 10 dnech. U E. mingrelicus se larvy poprvé svlékly již po 7 dnech. Další svlékání jsou v podobných intervalech jako u E. carpathicus. Případné šesté svlékání absolvuje necelý rok po narození, ovšem bez zimování. Teplota během chovu může kolísat od 18 stupňů Celsia v noci do 28 stupňů Celsia ve dne.- Doporučuji štíry alespoň dva měsíce v roce nechat zimovat. |
|
||||||||
| Rod Megacormus
se vyskytuje pouze v Mexiku, kde žijí čtyři druhy M. granosus, gertschi,
segmemtatus a v roce 1994 americkým arachnologem Sissomem při revizi rodu
popsaný M. grubbsi. Samci bývají menší a podobně jako štíři rodu Euscorpius mají telson větší než samice. Tento rozdíl však není tak výrazný. Larvy se poprvé svlékají devátý den po narození. Druhé svlékání následuje 90 dnů a třetí 150 dnů po narození. Z toxického hlediska jsou bezvýznamní. |