|
||||||||||
| Rod Didymocentrus
zahrnuje 8 druhů. Na Malých Antilách to jsou D. hasethi, hummelincki,
lesueurii, minor a waeringi. D. lesueurii byl
zavlečen na Floridu (USA). Na Kubě se vyskytuje D. trinitarius a v Salvadoru,
Hondurasu a Nikaragui D. krausi. V Nikaragui navíc žije ještě D. nitidus,
který je však znám pouze z typové série. Dříve byly do rodu řazeny druhy z Mexika (Baja California). Jejich příslušnost k rodu Didymocentrus však byla americkými vědci zpochybněna a dnes jsou mexické druhy řazeny do samostatného rodu Bioculus. Pro malé rozměry a skrytý způsob života nejsou štíři rodu Didymocentrus z chovatelského hlediska vyhledáváni. Do terárií se dostávají velmi zřídka, a to i přes zanedbatelnou jedovatost. Potřebují vlhké terárium. Zajímavé je, že tyto štíři často padají do pastí, které entomologové zakopávají při lovu některých brouků. V Nikaragui se tak často chytá D. krausi spolu se štírem Centruroides margaritatus. V Mexiku padají do pastí i další zástupci čeledi Diplocentridae, hlavně druhy rodu Diplocentrus. |
|
||||||||
| Rod
zahrnuje 35 druhů ze Střední Ameriky (především Mexika). Jedním z nejběžnějším
je právě Diplocentrus keyserlingii, který byl zjištěn ve více mexických státech
(Durango, Hidalgo, Jalapa, Oaxaca, Puebla, Mexiko) a také v USA (Texas a možná také
Kalifornie). Z hlediska odchovu se jedná o velmi náročné štíry, jejichž rozmnožení a odchov v zajetí je stále problematický. Toxicky jsou, jako celá čeleď Diplocentridae, bezvýznamní. |
|
||||||||
| Až do roku 1980 se předpokládalo,
že rod Nebo má pouze dva druhy. N. hierichontictus a N. flavipes.
V roce 1980 však při revizi muzejních sbírek popsal Američan Francke druhý N.
grandis, N. henjamicus, N. omanensis a N. yemenensis.
Ve stejném roce popsal také francouzký arachnolog Vachon N. franckei a N.
whitei z Ománu a v roce 1994 přidal Sissom popis N. poggesii z Jemenu. Všechny
druhy se tedy vyskytují na Arabském poloostrově. Jedná se o poměrně velké štíry.
Zajímavé je, že ostatní rody čeledi Diplocentridae zahrnují druhy většinou
velikosti asi pěti centimetrů a vyskytují se ve Střední Americe a na Antilách. Celá
čeleď je charakteristická drobným hrbolkem na telsonu pod jedovým hrotem. Hrbolek je,
na rozdíl od rodů Lychas nebo Centruroides z čeledi Buthidae,
zaoblený. Samec z rodu Nebo má užší a delší zadeček než samice, a navíc
pokroucené prsty klepet. První svlékání 12 dnů po narození, druhé 26. den, třetí 88., čtvrté 258., páté 339., šesté 435. a sedmé 546. den. Jedovatost je z hlediska člověka zanedbatelná. |