|
||||||||||
| Rod Caraboctonus
je monotypický a jeho jediný druh je spolu s Orobothrius alticola dominantním
štírem v Chile. Podkladem terária může být vyšší vrstva rašeliny s kousky kůry, sloužícími jako úkryty. Štíři se s oblibou zahrabávají v substrátu. Terárium by mělo být celé mírně vlhké. Teplota může kolísat mezi 26 a 32 stupňů Celsia. Dospělce je vhodnější chovat samostatně, ale mláďata se mezi sebou nepožírají vůbec. |
|
||||||||
| V rámci rodu Hadruroides, který zahrnuje 9 druhů, je Hadruroides charcasus zřejmě vůbec největším. |
|
||||||||
| Rod Hadrurus je
zástupcem čeledi Iuridae v jižní části USA. Dále se vyskytuje také v Mexiku. Do rodu patří vůbec největší štíři USA. To je také důvod, proč bývá v USA často chován a odtud se poslední dobou prostřednictvím obchodníků dostává také na evropské burzy. Jak název říká, Hadrurus arizonensis je obyvatelem především Arizonské pouště. V teráriu je však nutné vytvořit mu jeden kout mírně vlhký. Předností pro chovatele je, že celý rod nepatří nezi toxicky významné štíry. |
|
||||||||
| Rod Calchas je
monotypický a C. nordmanni, který je znám především z Turecka, byl nedávno
nalezen také na řeckém ostrůvku Samos. Ten však není příliš vzdálen od Tureckého
pobřeží. Birula, který tohoto štíra popsal, o něm sice píše jako o kavkazkém škorpionovi, ale výskyt na Kavkaze nebyl prokázán. Dříve byl nesprávně řazen do stejné čeledi jako štíři z rodu Euscorpius. Systematikové vůbec s tímto druhem experimentovali. Nejprve zpochybnil Vachon v roce 1971 zařazení druhu do čeledi Chactidae, což jednoznačně změnil Sissom v roce 1987. Pro změnu však Sissom zpochybnil název Calchas a vytvořil náhradní rodové jméno Paraiurus. Důvody tohoto zpochybnění zase vyvrátil Fet, a tak se dnes opět používá původní rodový název Calchas. Sice se jedná o druh, který není pro člověka nebezpečný, ale pro svůj drobný vzrůst a relativní vzácnost nebývá chován. |
|
||||||||
| Čeleď Iuridae
je bohatě zastoupena především v Americe. Její druhy se vyskytují na jihu USA, ale
také v Mexiku, Ekvádoru, Peru a Chile. Pouze typová podčeleď Iurinae má
rody Iurus a Calchas, které se vyskytují v Evropě a Africe. Rod Iurus
obsahuje dva druhy. Dříve se předpokládalo, že turecké a řecké exempláře patří
ke stejnému druhu I. dufoureius. Po revizi, provedené v roce 1981 Franckem, se
ukázalo, že se jedná o dva druhy. V jižním Řecku a na jeho ostrovech žije I.
dufoureius, který se od tureckého I. asiaticus odlišuje menším vzrůstem
a méně výrazným pohlavním dimorfizmem, který spočívá v prohýbání prstů klepet
u samců tak, že pokud dají oba prsty k sobě, stejně mezi nimi zůstává velký
otvor. Řecké exempláře I. dufoureius dorůstají jen 80 mm. I. asiaticus se vyskytuje poměrně hojně v celé jižní polovině Turecka. Další druh I. dekanum, jak název napovídá, byl popsán z indického pohoří Dekan, ale Vachonem byl synonymizován k I. dufoureius. Údaj o indické lokalitě je zřejmě chybný. Iurus asiaticus je atraktivní velký štír, jehož jed navíc není pro člověka výrazně nebezpečný, a tak není divu, že je u nás často chován. Terárium potřebuje vlhčí, teplota postačí okolo 25 stupňů Celsia. Projevy kanibalismu jsou vzácné, ale přesto doporučuji chovat pohromadě jen stejně velké exempláře. |