|
||||||||||
| Rod Hemiscorpius
zahrnuje nejmenší druhy čeledi Scorpionidae, s výrazným pohlavním
dimorfizmem ve formě delší zadní části zadečku u samců, což je v čeledi Scorpionidae
ojedinělé. Hemiscorpius leprutus je v místech výskytu dominantním štírem, přesto není pro malý vzrůst příliš vyhledávaným chovancem do terárií. Jako všechny ostatní druhy čeledi Scorpionidae, ani on není pro člověka toxicky nebezpečný. |
|
||||||||
| Rod Heterometrus
se vyskytuje od Indie až po Malajsii a Indonésii. Zahrnuje 25 druhů v pěti podrodech.
Nejvíce druhů se vyskytuje v Indii. Nejznámější z nich jsou H. swammerdami,
H. scaber, H. phipsoni, H. indus a H. fulvipes. Do
chovů se prostřednictvím obchodníků nejčastěji dostávají H. cyaneus, H.
longimanus a H. spinifer z Malajsie a Indonésie. Jak nasvědčuje název H. longimanus, u tohoto druhu má samec oproti samici nejen klepeto užší, ale především celé makadlo výrazně delší. U ostatních druhů je rozdíl především ve tvaru pohlavní destičky na spodní straně těla, která je u samice ve své horní části rovnější. V teráriu se dají H. indus, stejně jako všechny druhy rodů Heterometrus, Pandinus nebo Opisthophthalmus, chovat ve větším množství exemplářů společně. Dokonce s ohledem ne jejich sociální chování (viz u Pandinus Imperator) je to vhodnější než chov jednoho či dvou exemplářů. Zpravidla je lepší chovat více samic, přibližně v poměru tři až čtyři samice ku dvěma samcům. Velkou výhodou při chovu všech druhů rodů Heterometrus a Pandinus je nízká jedovatost. Jejich jed člověka nemůže ohrozit. Štíři ho většinou ani nepoužívají. |
|
||||||||
| Heterometrus
laocticus byl popsán Couzijnem v roce 1980. To ale neznamená, že by se jednalo o
vzácný druh. Couzijn při revizi rodu Heterometrus důkladně porovnal typy
jednotlivých druhů v řadě muzeí a rozdělil některé druhy do více druhů. Naopak
jiné druhy zase zrušil, jednalo se o novější synonyma. H. laoticus se k nám často dostává z Bangkoku v Thajsku, odkud ho vozí teraristé z místního trhu, kde ho turistům prodávají domorodí obchodníci. Ve velkých teráriích se jim tísní stovky exemplářů, což dokazuje, že se zde vyskytuje tento štír hojně a ve velkých koloniích. V přírodě totiž žije v početných koloniích poblíž vody, v řídkých lesích téměř až na podmáčené půdě. Jednotlivé exempláře se ale nacházejí přímo v pralese pod kůrou stromů. Samice H. laocticus rodí zpravidla 8 až 20 larev. V jednom případě jich ale velká samice porodila 28. První svlékání absolvují larvy 12 dní po narození. Druhé 60 až 90, třetí 184 až 220, čtvrté asi 320 dnů a páté po zhruba 406 dnech od narození. Šesté svlékání v chovu následovalo až osm měsíců po pátém. |
|
||||||||
| Druh je znám ve dvou
poddruzích. H. s. spinifer se vyskytuje v Indii, Kambodži, Thajsku, jižním
Vietnamu a Malajsii. Poddruh H. s. solitarius žije pouze na Srí Lance. K nám se dostává od německých obchodníků pouze typový poddruh z Malajsie. Způsob chování a odchov je stejný jako u předešlého druhu. Stejně jako u všech druhů rodu Heterometrus může teplota kolísat v rozmezí od 22 do 30 stupňů Celsia. Při odchovu porodila starší samice 22 larev (obecně rodí 8 až 25 larev). Před porodem byla velmi netečná a spíš jsem očekával , že uhyne. Proto mne vůbec nepřekvapilo, když přesně v okamžiku, kdy se larvy na jejím trupu začaly po 14 dnech svlékat a už ji nepotřebovaly, skutečně uhynula. V tomto případě došlo k jevu, který je často pozorován u hmyzu. Předpokládá se, že někteří živočichové, pokud je to nutné z důvodu záchrany vlastních mláďat, dokáží snížit své životní funkce na minimum, přestanou přijímat potravu a oddálí vlastní smrt. Prostě jsou okamžiky , kdy smrt musí počkat. Štíři opustili tělo své matky, která některým z nich ještě pomohla svými klepítky při prvním svlékání, a začali bez problémů přijímat drobnou potravu. Druhé svlékání následovalo 75. až 96. den po narození. Třetí 161. až 212., čtvrté 294. až 365. a páté 405. až 490. den po narození. Jeden samec dosáhl pohlavní dospělosti po pátém svlékání. Ostatní po šestém svlékání za dalších sedm měsíců. |
|
||||||||
| Rod Opisthophthalmus
zahrnuje 49 druhů s výskytem ve střední a jižní Africe. Jmenujeme alespoň atraktivní
O. gigas, glabrifrons, latimanus, macer, pallidipes,
pictus a wahlbergi. Někteří z nich jsou skutečně velmi nádherní. Trup je většinou světle dnědý a žlutý. Přední část karapaxu a horní povrch klepet jsou často hladké a zářivě žluté, u některých druhů do červena, mnohdy s černým lemem, který bývá u samců výraznější. Celkový dojem umocňuje značná velikos a hustý porost červených dlouhých chlupů na makadlech a zadní části zadečku. O. carinatus je široce a hojně rozšířen. K nám se přiváží většinou z Nambie, kde je hojný i v okolí hlavního města Windhoek. Samice jsou robusnější a mají větší a kulatější klepeta než samci. Do terárií se dají rozhodně doporučit pro svůj atraktivní vzhled a pro člověka nevýznamnou jedovatost. Způsob chovu je obdobný jako u rodů Heterometrus a Pandinus. Také se dají chovat pohromadě ve větší skupině s převahou samic. |
|
||||||||
| Rod Pandinus
má 24 výhradně afrických druhů, z nichž největší jsou Pandinus gambiensis,
dictator a imperator. Dva prvně jmenovaní štíři žijí ve
středozápadní části Afriky, a tak nejčastěji chovaným druhem je Pandinus
imperator, který je široce a hojně rozšířen v téměř celé západní,
střední a východní Africe až po Somálsko. Krom velikosti je jeho předností zanedbatelná jedovatost, a tak se není možné divit, že patří mezi nejčastěji chované druhy štírů. Je ke koupi v téměř každém obchodu se zvířaty i na burzách. Je však chráněn washingtonskou konvencí (CITES), a proto při koupi požadujte osvědčení o původu. Má také české jméno, a to veleštír obrovský. Štíři žijí v přírodě v početných koloniích a vůči zástupcům stejného druhu nejsou vůbec agresivní. Naopak byly u nich pozorovány i sociální projevy, kdy svlékání absolvují obklopeni dalšími jedinci, kteří tak svojí přítomností chrání před menšími predátory. Při samotném svlékání je štír úplně bezbranný, ještě několik dalších dní je měkký a není schopen se účinně bránit (podobné sociální chování pozorováno také u rodu Heterometrus). Pandinus imperator dospívá po 7 svlékání, když pohlavní dospělosti dosahuje většina samic a někteří samci již po 6. svlékání. Samice rodí obvykle menší počet larev, většinou v rozmezí 8 až 20. První svlékání absolvují larvy na trupu matky zhruba 15. den po narození. Druhé svlékání následuje 95 až 125 dnů po narození, třetí 140 až 170, čtvrté 230 až 290, páté 390 až 425, šesté 480 až 540 dnů a sedmé po dalších pěti měsících. Nevíhodou při sestavení chovné skupiny, která by měla mít dvě až tři samice na jednoho samce je, že rozdíl mezi samcem a samicí je nepatrný. Odlišit se dají pouze podle tvaru pohlavní destičky. Při koupi je nutné mít na paměti, že samci z odchytu mají mnohem vyšší úmrtnost a dožívají se nižšího věku. |
|
||||||||
| Podobně jako Pandinus
viatoris, má tento druh světlý povrch klepet, čímž připomíná některé druhy
rodu Opisthophthalmus. Samci Pandinus cavimanus mají výrazně
deformovaná, respektive promáčklá klepeta oproti samicím. Podmínky a způsob chovu jsou naprosto stejné jako u Pandinus imperator. Jedovatost je také zanedbatelná. K nám se občas dostává přes německé obchodníky, kteří mají časté kontakty do Tanzanie. |
|
||||||||
| Rod Scorpio má
jediný druh s velkým areálem rozšíření, kterému vděčí za existenci dvaceti
poddruhům, mnohdy velice rozdílných jak v barvě (od žluté po červenou), tak ve
velikosti. Zatímco S. m. mogadorensis z Maroka dorůstá běžné délky přes
80 mm, většina poddruhů měří mezi 50 až 60 mm. Pro svoje mohutná klepeta, se nedá zaměnit s žádným jiným severoafrickým druhem štíra. Také se mu pro mohutnost jeho klepet přezdívá "boxer". U nás se nejčastěji chová poddruh S. m. fuscus, který se vyskytuje v jižní části Turecka v okolí města Samandagi, poblíž hranic se Sýrií. Také se k nám dostávají exempláře z Maroka, odkud bylo popsáno dokonce devět poddruhů (S. m. behringsi, birulai, fuliginosus, hesperus, legionis, mogadorensis, stemmleri, tunetanus a weidholzi). Proto není možné chovat pohromadě exempláře sbírané na různých lokalitách. Na rozdíl od ostatních zde uvedených druhů čeledi Scorpionidae se jedná o pouštního štíra, který vyžaduje suché terárium, kde ale musí být vlhká část a napáječka. Odchov mláďat je náročnější než u rodů Heterometrus či Pandinus a vývoj trvá déle. Jako všechny druhy čeledi Scorpinioniae, ani tento štír není významě jedovatý. |