|
||||||||||
| Čeleď Scorpiopsidae
zahrnuje 25 druhů štírů s areálem rozšíření od Afghanistánu po thajsko a
Vietnam. Jednotlivé druhy měří od 25 do 70 mm a jsou většinou uniformě hnědočerně
zbarveny. Samotný rod Scorpiops byl v roce 1998 rozdělen na rody (dřive
podrody) Alloscorpiops, Euscorpiops, Neoscorpiops a Scorpiops. Štíři těchto rodů osídlili především vyšší polohy, kde bývá také chladněji. Jedná se totiž o vysloveně horské štíry, které je možné nalézat v neuvěřitelných nadmořských výškách. Druh Scorpiops rothangensis popsal Mani v roce 1959, když typové exempláře nalezl v nadmořské výšce 4300 metrů pod balvanem pokrytým sněhem. V Himálaji se vyskytují S. hardwickei, rohtangensis, petersii, crassimanus a montanus, v Tibetu S. tibetanus. Z čínského pohoří v oblasti Yunnan poddruh S. hardwickei jendeki. Z Nepálu druh S. irenae a na indickém pohoří Dekan žijí Neoscorpiops satarensis, tenuicauda a deccanensis. V Afghanistánu se vyskytuje Euscorpiops lindbegi, kterého popsal Max Vachon v roce 1980 z Tang-Sadanu, z pouhých 1800 metrů nadmořské výšky. Protilehlou hranicí areálu tvoří Vietnam z horského pralesa v Cuc Phuong E. kaftani. Typové exempláře Scorpiops farkaci byly nalezeny pro zmenu v pohoří Tenasserim. Pohlavní dimorfizmus je u některých druhů (např. S. herdwickei) téměř nepatrný (je omezen na takový detail, jakým je poměr šířky a délky jednotlivých zoubků v hřebínku), ale právě u S. farkaci je velký rozdíl ve tvaru a velikosti klepet, kdy samci mají užší klepeta a celkově delší makadla. Štírům vyhovuje teplota okolo 25 stupňů Celsia s vysokou vzdušnou vlhkostí, a je dobré je nechat alespoň jeden měsíc v roce zimovat při teplotách 5 až 10 stupňů Celsia. Toxicky jsou zcela bezvýznamní. |