Život a štíři pocházejí z moře:

  První štíři, mezi něž patří vyhynulý Paleophonus caledonicus ze Skotska, popsaný Hunterem v roce 1886, se objevili v siluru, tedy před více než 400 miliony let. Jejich předci různorep (podtřída Eurypterida) dosahovali délky až dva metry, a žili až do konce prvohor především v brakických vodách, Shodu mezi různorepy a prvními štíry nalezneme nejen v podobném složení těla, ale i v detailní stavbě žaber, existenci plochých lupenitých končetin na zadečku a přítomnosti složených očí na hlavohrudi. Některé rody různorepů, jako například Carcinosoma či Eurypterus, byly dokonce vybaveny protáhlým zadečkem zakončeným trnem. Bohužel dnes již nelze zjistit, zda do něj ústily jedové žlázy, předpokládat se to však dá. Na základě těchto podobností někteří badatelé považují štíry za moderní, suchozemskou vývojovou větev prvohorních různorepů.

  Na přelomu prvohor a druhohor obývala naši planetu celá plejáda štírů, z nichž někteří dosahovali úctyhodných rozměrů. Gigantoscorpio willsi dorůstal délky okolo 44 cm a Brontoscorpio anglicus dokonce až jednoho metru. Významnou roli sehrála naše republika, z jejíhož území bylo ze sladkovodního permokarbonu popsáno několik rodů a druhů. Uveďme alespoň druh Cyclophthalmus senior, který byl nalezen v radnické uhelné pánvi u Chomle, nebo z kralupské a rakovnické oblasti druhy Isobuthus kralupensis a Isobuthus rakovnicensis. Jak vyplývá z novějších prací, přežívali prvotní vodní štíři do karbonu, ne-li až do druhohor.
  Dříve se předpokládalo, že silurské druhy štírů byly suchozemskými živočichy. Především proto, že se skutečně velmi podobaly dnešním štírům. Důkladným studiem pomocí rentgenových paprsků však bylo prokázáno, že spodní strana zadečku nesla několik párů rozvětvených žaber, krytých destičkami. O životě v pobřežních mořských vodách sladkých, svědčí i typy usazenim, ve kterých se fosílie nalézají, přizpůsobení končetin k pohybu na dně a značné rozměry některých zástupců.
  Na to nepřímo navazují poznatky jednoho amerického vědce, krerý pokusy na dnešních štírech dokázal, že někteří z nich dokáží přežít bez jakýchkoliv následků několik dní strávených pod vodou.
  V jantaru zachovaní štíři z období zhruba před 38 miliony let již náleží k dnešním žijícím rodům (především Microtityus, Tityus a Centruroides), nebo k rodům sice již vyhynulým, ale blízce přibuzným současným štírům (například rod Paleolychas, popsaný v jantarech z karibské oblasti).