V
přírodě se štíři živí různými bezobratlými živočichy, například brouky,
motýli, šváby, cvrčky, plošticemi, různými larvami a často táké korýši,
stonožkami, mnohonožkami, pavouky a nezřídka menšími štíry.V zajetí je krmíme hlavně cvrčky (sami privilegují mezi různými druhy cvrčka domácího Acheta domestica), větší štíři pak šváby (vhodný je šváb Blaptica dubia, který neleze po skle), sarančaty nebo i myšími holátky. Menší druhy lze také krmit přebramým nasmýkaným hmyzem. Moučné červy jako krmivo příliš nedoporučuji. Zavrtají se do substrátu, štír je nemůže ulovit a chovatel nemá přehled o jejich přítomnosti v teráriu. Optimálním krmením jsou tedy cvrčci, které podáváme v různých velikostních stádiích podle velikosti štírů.
Štír začíná potravu trávit mimo tělo a nestravitelné zbytky díky tomu vůbec neprojdou jeho tělem. Po skončení příjmu potravy je odhodí ve formě malé kuličky. Tyto zbytky je nutné z terária odstranit pinzetou, jinak začnou rychle plesnivět.
Odchov mláďat:
Jakmile zjistíme, že samice porodila nebo začala rodit larvy štírů, přendáme ji ze společného terária do samostatného. Optimální jsou malé celoskleněné elementky o přibližném rozměru 9 x 12 - 18 a vysoké zhruba 10cm, používané ve zdravotnictví. Pro velké druhy z rodů Pandinus nebo Heterometrus (Scorpionidae) potřebujeme elementky přibližně dvojnásobné.
Dno terária pokryjeme asi dvěma centimetry dobře upěchované rašeliny, kterou udržujeme vlhkou. Doprostřed umístíme, jako jediný úkryt, dostatečně prohnutou kůru, aby samice pod ní mohla pohodlně zalézt, aniž by při tom poškodila nebo shodila larvy.
Přemístění samice do připraveného terária provedeme opatrně, např velkou lžící, na níž navedeme samici pomocí pinzety. Rozhodně samici s larvami nechytáme přímo pinzetou.
Do okamžiku, kdy larvy na trupu matky nesvléknou neděláme nic, pouze udržujeme stálou vlhkost a teplotu v rozmezí od 26 stupňů do 32 stupňů Celsia. Když se larvy poprvé svléknou, získají již přesnou podobu štírů a začínají se běhe několika dnů osmělovat k opouštění povrchu těla matky. Posedávají pod ní nebo v její těsné blízkosti. Při vyrušení se rozběhnou na všechny strany, ale po chvilce se k matce vrátí. V této době zkusmo pustíme do elementky jen několik dnů staré cvrčky (štírům se dalí předložit také bezkřídlé octomilky, ale některé druhy je odmítají). Například třiceti mladým štírům napoprvé nabídneme jen asi 20 drobných crvčků. Velké druhy rodu Pandinus nebo Heterometrus rodí přirozeně poměrně velké larvy, které po prvním svlečení měří asi 25mm. Těm předložíme při prvním krmení cvrčky velikost 5mm. Jakmile začnou přijímat potravu, jsou schopni ulovit i mnohem větší kořist. První krmení doporučuji provést spíše večer, kdy jsou štíři nejvíce aktivní. Nějakou dobu po krmení nahlédneme pod kůru, na níž v těsné blízkosti samice mladí štíři většinou jsou, a pokud vidíme, že někteří z nich ve svých klepítkách drží cvrčky a krmí se, máme vyhráno. V tom případě necháme štíry v klidu sežrat všechny cvrčky a druhý den z terária oddělíme samici. Pečlivě ji prohlédneme, aby na ní nesedělo ještě nějaké mláďě. Pokud ano, opatrně ho sejmeme jemným štětečkem. Povšimněme si, že samice má na sobě ještě jakoby pavučinový povla, tvořený prvními svlečkami jejích mláďat. Ten po čase sám odpadne.
Většinu druhů štírů necháváme v období mezi prvním (na trupu matky) a druhým svlékáním společně. Ke kanibalismu zde takřka nedochází. Základem je předkládat dostatek potravy a později také nechovat pohromadě různá věková stadia. Potravy nabízíme více než při prvním krmení. Ze začátku na 30 štírů až 90 drobných cvrčků a později, když jsou štíři pěkně zakulacení a budou se svlékat, tak jen asi 10 cvrčků na 30 štírů.
Jakmile se začnou štíři svlékat, připravíme si druhé, stejně zařízené terárium, a štíry svlečené do dalšího vývojového stadia do něj přemístíme pomocí měkké pinzety, abychom je nepoškodili. Tak máme chov stále rozdělen ve dvou teráriích s odlišným způsobem krmení, a po skončení trvání každého vývojového stadia můžeme terárium vyčistit a obměnit substrát.
Tento způsob odchovu je optimální pro pralesní druhy, ale dá se při dostatku potravy aplikovat i na druhy pouštní. Pokud však dochází k častému kanibalismu, je lépe mladé štíry izolovat.
Závěrem této kapitoly bych se zmínil o poznámkách, které by si měl každý chovatel vest. Odchov štírů je náročnou záležitostí, která na rozdíl od chovu dospělých jedinců vyžaduje téměř denní péči. Je tedy velká škoda, pokud tato péče není zhodnocena získáním poznatků o vývoji mláďat. Proto je vhodné si při odchovu mláďat zapisovat četné poznámky o teplotě, příjmu potravy a chování štírů. Nezbytné však je zaznamenat datum narození, prvního svlékání, rozmezí dat dalších svlékání až po další páření a narození druhé generace mláďat. Pozoruhodné jsou často i údaje o dosaženém věku chovaných štírů.