Největší a nejmenší:

             Kdykoliv se někde začne hovořit o štírech, slyším stále stejné otázky, který je nejjedovatější a který je největší ? Obrovský údiv a nedůvěru vyvolává různá odpoveď, z níž vyplyne, že ten největší není tím nejjedovatějším. Tuto skutečnost jsem již vysvětlil v kapitole o jedovatosti, a tak zbývá říci, který štír je největší.

  Mezi druhy se řadí Heterometrus swammerdami z Indie a Srí Lanky. Patří do příznačného podrodu Gigantometrus a na Srí Lance žije navíc poddruh s názvem titanicus.

Podobných rozměrů dorůstají také tři největší druhy afrického rodu Pandinus, který stejně jako Heterometrus patří do čeledi Scorpionidae. Dva z těchto štírů mají příznačná jména Pandinus imperator a dictator, třetím je Pandinus gambiensis. Všechny dorůstají okolo dvaceti centimetrů, i když v chovu obvykle tolik nevyrostou a běžněji mají okolo 13 až 16 cm. Úplně největší exemplář, který byl změřen, patří k druhu Pandinus imperator a od klepítek po konec zadečku měřil 23 cm. To je vzdálenost, která je u štírů považována za délku, i když příznivci velkých rozměrů by rádi přičetli mohutná klepeta, která představují dalších 5 cm na délku a téměř stejně na šířku, a velikost štíra ještě umocňují.
  Naopak nejmenší druhy patří k rodu Charmus (Buthidae), který žije také na Srí Lance, a především k rodu Microtityus (Buthidae) z Antilských ostrovů a Venezuely. Za nejmenší se dá považovat druh Microtityus joseantonioi, kterého popsal Gonzáles-Sponga až v roce 1981, a jehož samci dorůstají 11mm a samice 16,3mm. Všechny druhy rodu Microtityus byly vlastně popsány poměrně nedávno. První z nich, spolu se samotným rodem, v roce 1966. Není divu. V pralesích obývají střední a vyšší rostlinné patro, kde je jejich velikost a zbarvení činí téměř neviditelnými před pohledem sběratele, který, pokud si jich všimne, považuje je za mláďata a nesbírá je.