Klepeta po zbavení se staré kutikuly jsou neforemná, a to je právě ten okamžik, kdy začínají růst. Díky svlékání dochází k překvapivě výraznému zvětšení velikosti.
|
Svlékání kutikuly je u štírů (jako ostatně u
všech členovců) jedinou možností, jak zabezpečit růst. Kutikula, kryjící tělo,
není sama schopna zvětšovat svůj povrch. Štír tak může růst pouze v období
těsně po svléknutí, kdy nová kutikula je měkká a ještě nemá definitivní tvar. Klepeta po zbavení se staré kutikuly jsou neforemná, a to je právě ten okamžik, kdy začínají růst. Díky svlékání dochází k překvapivě výraznému zvětšení velikosti. |
| Štír Heterometrus
swammerdami na fotografiích měřil před svlékáním od chelicer po konec zadečku
(bez klepet) 12,2cm. Po svlečení a stuhnutí nové kutikuly měřil 15,8 cm. Vyjádřeno
v procentech to znamená zvětšení délky téměř o neuvěřitelných 30%. Štír se za svůj život svléká nejvíce sedmkrát, nejméně čtyřikrát. Samotné svlékání štír absolvuje schován v noře nebo pod kamenem. Při svlékání, které trvá u menších druhů přibližně dvace minut a u velkých, jakým je vyobrazený Heterometrus swammerdami, celé tři hodiny, je štír úplně bezbranný. Snadnou kořistí může být pro mnoho živočichů nejen při svlékání,ale také několik hodin až dnů po něm. To je doba, kterou potřebuje ke ztuhnutí nové kutikuly a jejímu ztmavnutí na běžnou barvu. Před svléknutím se musí pod starou pokožkou vytvořit nová a mezi nimi se objeví tzv. "exuviální tekutina", která umožní oddělení obou kutikul a vlastní svlékání. To, že štír krátce před svlékáním nereaguje je správně na okolní vjemy mají za následek probíhající změny, při nichž dochází ke vzniku nových smyslových čidel, především chloupků na nové kutikule a stávající chloupky ztrácejí své vjemové schopnosti. Svléknutí začíná prasknutím švu, který ze tří stran drží hlavohruď. Postupně tímto jediným otvorem štír vytáhne ze staré exuvie (svlečky) celé tělo. Nejvíce namáhavá je pro štíra první fáze, kdy musí zvedat hlavohruď a zároveň vytahovat klepeta a všechny končetiny. Štír vždy "zabere" (přepumpuje tělní tekutinu), povytáhne kousek svou "novou" hlavohruď, zase na chvíly poleví a několik vteřin odpočívá. Svlékání má své výhody v tom, že umožní odstranit mnohá vnější poškození. Důležité je, že se při svlékání obnovují chlupy, které jsou nepostradatelnými senzorickými čidly a slouží štírovi k získávání životně důležitých informací o okolním prostředí, nepřátelích a především potravě. Dochází také k dorůstání poškozených částí končetin. Pokud je poškození nohy příliš velké, neregeneruje při svlékání celá noha, ale jen její konec. Často se tak můžeme v přírodě setkat se štírem, kterému přímo ze stehna vyrůstají koncové chodidlové drápky. Další výhodou je, že při svlékání se štír může v teráriu zbavit vnějších parazitů, které odloží s exuvií. Je však důležité exuvii odstranit, jakmile ji štír opustí. Pokud exuvie zůstane v blízkosti štíra po celou dobu, kdy po svlékání roste, roztoči brzy zjistí, že sedí na nesprávné kutikule a snaží se přelézt na štíra. Celkově se dá říci, že odkládání staré pokožky a získání nové je vlastně pro štíra velmi praktické. |