Tělo štíra:

  Obrázky A a B ukazují štíra z vrchní (dorsální) a spodní (ventrální) strany. U popisky je vždy uveden český název a za ním v závorce zpravidla ekvivalent latinský (pokud je používán). To vám pomůže při práci s cizojazyčnou literaturou. Pokud je v literatuře běžně používán termín anglický, uvádím ho také. Naopak v případě telsonu se nepoužívá žádný český ekvivalent. Někdy je sice pro telson používán název "jedový váček", pravý jedový váček je však ve skutečnosti skryt uvnitř telsonu.

Tělo štíra se skládá z hlavohrudi (1), kryté na vrchní straně krunýřem, který nazýváme karapax, a zadečku. Zadeček (opisthosoma) je složen ze dvou částí, z nichž přední část (2) je složena ze sedmi článků a nazýváme ji trup. Zadní část (3) se skládá z pěti článků a telsonu (4), který je zakončen jedovým hrotem, na němž ústí dvě jedové žlázy. Důmyslné ústí jedových žláz (viz foto) přesně napodobil člověk při bočním vyústění injekčních jehel. Zadní část zadečkuje často nesprávně nazývána ocas. Nesprávně proto, že ocas můžeme nazývat pouze něco, co je umístěno za řitním otvorem. U štíra se řitní otvor nalézá na spodní straně mezi pátým článkem zadní části zadečku a telsonem (28).
  Hlavohruď nese jeden pár středových očí, umístěných na očním hrbolku (22), a dalších až pět párů (nejčastěji tři, nejméně žádný) postranních očí (21). Středové oči mají stejnou vzdálenost k pravému i levému okraji krunýře, avšak u některého druhu jsou umístěny více vpředu, u jiného více vzadu (a to i v rámci stejného rodu). Oči se liší stavbou i funkcí. U obou typů tvoří vždy několik buněk sítnice samostatnou funkční jednotku, což zřejmě odráží původní stavbu očí. Zatímco středové oči dovolují poměrně dobré prostorové vidění, postranní se vyznačují vysokou citlivostí a jsou zřejmě používány k vidění v noci. Dokáží totiž zachytit i velice slabé záření, tedy i světlo hvězd.
  Na předním okraji hlavohrudi je pár krátkých trojčlánkových klepítek (5). Makadla (6) jsou na svém konci přeměněna v klepeta (10), sloužící k obraně a uchvacování kořisti. Na spodní straně makadel, při jejich kořenech jsou čelistní plošky, tvořící předústní prostor, specializovaný k přijímání ztekucené potravy. Podobné plošky jsou i na kyčlích (14) dalších dvou párů končetin (nohou). Tyto plošky kryjí neobvyklou ústní dutinu, v níž začíná po vylitítrávicích šťáv ze střeva natrávení kořisti. Ztekucená potrava je pak při polykání cezena hustými chlupy.		 TěloVentrální strana
Nohou jsou celkem čtyři páry (13) a slouží především k pohybu. Nárt (18) je složen ze dvou částí. Nohy vždy končí drápky (20) a jsou opatřeny smyslovými chlupy. Společné signály ze všech končetin, respektive jemných senzorických systémů, umožňují určit štírovi orientaci v prostředí, polohu kořisti, ale dokonce i rychlost a směr jejího pohybu. Díky této skvělé technice dokáže štír zaznamenat nejen nízkofrekvenční vibrace, šířící se po zemi, ale dokonce také vibrace vysokoftekvenční, které se šíří pod zemí. Snadno tak může určit polohu kořisti, která je zahrábána v písku.
  Mezi kyčlemi třetíhoi a čtvrtého páru nohou je prsní štít (23). Na spodní straně druhého článku zadečku (první zakrněl beze stopy) je pohlavní otvor, krytý pohlavní destičkou (24). Na třetím článku zadečku jsou zbytky zadečkových nohou v podobě hřebínků(25), které jsou důležitým smyslovým orgánem, u něhož se předpokládá mechanorecepce a chemorecepce. Hřebínky (25) se vyznačují poměrně komplikovanou stavbou, kdy jednotlivé zuby (26), nesouci smyslové buňky, nasedají na lamelu, která je většinou dvouřadá, u některých rodů však pouze jednořadá.
  Při okraji čtvrtého až sedmého článku jsou ústí plicních vaků (27). Každé je ovládáno svaly, které ho mohou uzavřít. V ústí jsou hustě tyčinkové výrůstky, pro které se předpokládá smyslová funkce. Celé tělo štíra je pokryto chlupy (většinou řídce), které především na makadlech a nohách registrují kromě mechanických podnětů také některé zvuky. Vzájemná poloha trichobothrií (jamek a z nich vyrůstajících smyslových chlupů) je navíc velice významným systematickým znakem, rozpracovaným především Vachonem v roce 1974.
  Nervová soustava je složena z dvojlaločného mozku, uloženého nad hltanem, spojeného smyčkou s velkou hrudní zauzlinou, vzniklou splynutím hrudních párů zauzlin, a ze sedmi až osmi menších zauzlin jednotlivě rozptýlených v článcích zadečku. Otevřená cévní soustava je velmi dobře vivinuta.