Terárium:

  Terárium používáme buď celoskleněné nebo lepené. Celoskleněné doporučuji hlavně při odchovu mláďat. Malí štíři po prvním svlékání dokáží po lepu vylézt, stejně jako drobní cvrčci, kteří jim slouží za potravu.

Rozměr terária je potřeba stanovit s ohledem na velikost a počet štírů, pro které je určeno. Minimální rozměr dna pro menší druhy, například z rodu Euscorpius, je 15 x 20cm. Obecně nedoporučuji různé umělohmotné dózy s uzávěry, tak často používané při odchovu sklípkanů. V dóze není možné štírovi zajistit například suchou a vlhkou část a nevytváří se v ní ani vhodné mikroklima.
  Nejvhodnější terárium pro pralesní druhy štírů (terárium typu A) je celolepené, které má v horní části vlepený široký pruh drátěného pletiva na větrání a vpředu otvírání na pant a magnet. Z praktických důvodů vpředu nechávám vyšší práh, aby při otevření dvířek nevypadával substrát a také aby nemohl nečekaně štír vyběhnout ven. Jako terária typu B a C (viz dále) je však plně postačující starší akvárium, přikryté pasujícím dřevěným rámem s pletivem. Výška musí být rozhodně větší než je délka největšího štíra. Štír se dokáže v rohu terária vyškrábat do stejné výše jako je jeho délka s tím, že rovnováhu a spojení s podkladem udržuje pouze koncem zadečku. Také by celolepené terárium nemělo být příliš osazeno rostlinami. Některé druhy, hlavně z kategorie pralesních rodů Centruroides, Tityus, Lychas (Buthidae), po nich velice dobře šplhají a rám s pletivem není tím stoprocentním zařízením, které jim zabrání v útěku.
  Interiér terária se mnozí chovatelé snaží dělat esteticky úhledný a krásný. Tak to vidíme v zahraničních publikacích, kde jsou terária často vybavena obrázky s přírodními motivy atd. Nejsem příznivcem takových terárií, spíše prosazuji účelnost a přehlednost. U nepřehledného terária chovatel neví, kde se štíři nacházejí, a především kolik mají v teráriu potravy. To je nepříjemné hlavně pokud předpokládáme, že štír se bude svlékat a snažíme se krmení z terária odstranit, aby se naopak nepokusilo pochutnat si na svlékajícím bezbranném štírovi.
  Pokud již zařizujeme okrasný interiér, v žádném případě neumisťujeme ostré nebo špičaté předměty, a to ani přírodní. Kakrus nemá v teráriu co dělat. Klademe důraz na používání materiálů bez dalších přísad. Nikdy nepoužíváme přihnojenou květinářskou zeminu. Nepoužíváme korkové výrobky, které často obsahují jedovaté impregnační a pojivé látky. Korek je možné použít jen jako základní produk, tedy kůru korkového dubu. Pozor také na okrasné rostliny, které jsou často chemicky přihnojeny, takže než je umístíme do terária, měly by u nás absolvovat jakousi karanténu.
  Podle druhů, respektive rodů, chovaných štírů rozlišujeme, jak již bylo naznačeno, tři základní typy terárií. A (pro tzv. pralesní druhy) B (pro tzv. pouštní druhy) a C (pro druhy, které obývají hrabanky, trouchnivé dřevo atd.). Nikdy však není možné stanovit typ terária zcela přesně, vždy se jedná pouze o nahrazení přírodního biotopu. Řada druhů obývá v přírodě někdy neuvěřitelně rozdílná místa, a tak je mnohdy nejvhodnější, pokud jsme si štíry nachytali v přírodě sami, napodobit prostě v teráriu podmínky, které jsme pozorovali v místě jejich výskytu.

  Terárium typu A. Podkladem je vrstva rašeliny. Čím vyšší, tím lépe kvůli trvalému zajištění vlhkosti. Jako úkryty poslouží větší kousky kůry nebo skořápek od kokosových ořechů. Pralesní druhy se většinou dají chovat ve větších skupinách a je pravdou, že zatímco pod jedním kouskem kůry se tísní přes sebe třeba dvacet štírů, pod ostatními není žádný. Pokud na jednu stěnu terária umístíme kůru (možno pouze u celouzavřených terárií), štíři se po ní budou pohybovat a schovávat se do jejích záhybů. Získají tím možnost netrávit veškerý čas na vlhkém podkladu a zvětší se také užitkový prostor terária. Terárium doporučuji osázet rostlinami Scindapsus, který je dobré občas rosit. Štíři vodu z povrchu listů přijímají raději než z napáječky. V teráriu by však přesto měla být také mělká napáječka. Doporučuji Petriho misku, do níž se umístí kamínky, aby se v ní štíři nemohli utopit. Je také vhodné část terária vyhřívat.

  Terárium typu B. Podkladem je buď pouštní písek, nebo postačí i zemina smíchaná s pískem (pro některé rody a pro menší terária je dokonce vhodnější). Terárium není vlhké jako předešlé, ale jeho část, nejlépe jeden kout, být vlhký musí. V teráriu také nesmí chybět napáječka. Jako úkryty používáme opět kousky kůry nebo kameny. Počet úkrytů musí být vždy větší než počet štírů. Pouštní štíři nejsou tak společenští jako druhy pralesní, ale přesto můžeme (pokud chceme štíry množit, dokonce musíme) chovat pohromadě několik stejně velkých, nejlépe dospělých exemplářů. Většinou si pak každý z nich vybere jeden úkryt sám pro sebe. Rostliny do tohoto terária nejsou vhodné, zato doporučuji část prostoru vyhřívat.

  Terárium typu C. Podkladem je vrstva rašeliny, na které je lesní hrabanka, respektive kousky kůry, suché listy, krátké větvičky atd. Celý podklad je mírně vlhký, ale část terária by měla být suchá. V teráriu je opět napáječka, nedoporučuji osázení rostlinami. Terárium je vhodné například pro štíry z rodu Euscorpius.