Brouci, chovatelé a paragrafy:

Každá lidská činnost má svá pravidla, chovatelství nevyjímajíc. Myslím, že bychom si proto měli na tomto místě připomenout některé předpisy, vztahující se k chovatelství jako takovému, a k chovatelství brouků zvláště.   Nejprve se zmíním o chráněných druzích vyskytujících se ne území ČR. Ochranu naší fauny a flory upravuje zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ve vyhlášce č. 395/1992 Sb., provádějící některá ustanovení tohoto zákona, jsou v příloze č. III. vyjmenovány zvláště chráněné druhy živočichů. Jsou rozděleny do tří kategorií: 1) druhy kriticky ohrožené, 2) druhy silně ohrožené a 3) druhy ohrožené. Kdo chce některé z druhů uvedených na těchto seznamech chovat, musí mít registrovaný záchranný chov schválený odborem ochramy přírody Ministerstva životního prostředí ČR. Ze zlatohlávků jsou zde uvedeni: páchník hnědý (Osmoderma eremita), zdobenci rodů Gnorimus a Trichius, zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), zlatohlávek skvostný (Cetonischema aeruginosa) a zlatohlávek Oxythyrea funesta. Seznamy samozřejmě zahrnují i celou řadu druhů z jiných čeledí.

Je třeba podotknout, že s druhy vyjmenovanými ve vyhlášce nelze obchodovat. Není také možné je vyvézt do zahraničí bez povolení MŽP, které se však vydává jen ve vyjímečných a odůvodněných případech (např. výměna mezi vědeckými ústavy apod.).   Na seznamech druhů chráněných Úmluvou o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES), jejíž text byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 572/1992 Sb., žádný druh brouků nefiguruje. (Přesto zde tuto úmluvu zmiňuji, protože v jejích seznamech mohou chovatelé nalézt některé zástupce z jiných skupin bezobratlých.)   Není jistě nutné připomínat, že při sběrech v zahraničí je třeba se řídit předpisy dané země.   Dalším zákonem, který se vztahuje na chovatele, je zákon č. 215/1992 Sb., o veterinární péči. Při dovozu do ČR bychom podle § 16 tohoto zákona a § 10 písm. d) zákona č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče ČR ve znění pozdějších předpisů, měli mít veterinární povolení importu. Při vývozu pak budeme potřebovat veterinární osvědčení, je-li toto vyžadováno v zemi, kam hodláme vyvážet.

Chceme-li vyvážet, musíme vůbec počítat s tím, že postoj celních orgánů některých zemí je velmi přísný, a to nejen z hlediska ochranářského a veterinárního, ale také z hlediska finančního. Cokoli v zahraničí hodláme prodat nebo směnit, jsme povinni přihlásit k proclení a dojde-li k transakci, pochopitelně také zdanit.   Nechceme-li mít zbytečné problémy, je třeba se informovat u orgánů příslušné země, zda a jaké doklady budeme k dovozu na jejich území potřebovat a tyto si předem opatřit.

---